Eliza and Her Monsters

by Francesca Zappia

[verkaskodova]

Tahle kniha mě zasáhla mnoha způsoby. Neřekla bych ani tak hlavní linkou, ačkoliv i ta byla velmi... Jak to říct, relatable? Chtěla jsem tomu dát čtyři hvězdičky, ale postupem času, kdy se řešily rodinné vztahy (v určitém okamžiku jsem měla i chuť brečet, bráchové se zachovali loajálně a za svou sestrou opravdu stáli), postavení práce a toho, co nás v životě baví, dlouhodobě deprese, u které si nejdřív ani nevšimnete, že u vás je, syndrom vyhoření, který se na ni často napojuje, Eliziny úzkosti...

"We create art for many reasons-wealth, fame, love, admiration-but I find the one thing that produces the best results is desire."

Nikdy si v knihách nepodtrhuju, ani si nedávám lepíky, ale tady mě prsty svrběly hned několikrát. Autorčin debut měl chyby a kdybych se na ně soustředila víc, řekla bych, že jich bylo hodně, tady mi ani jednou nepřišlo, že by tlačila na pilu, emoce byly popsané skvěle, postavy mi byly po různých stránkách protivné a zároveň neskutečně sympatické, že mám pocit, že se k nim ani nemůžu plně vyjádřit.

"If you want the motivation back, you must feed it."

V dnešní době bych to popsala jako pocta young adult v daném tématu, kde se řeší deprese, ztráta a emoční nevyrovnanost navíc jako něco, co říká pravdu. A zbytek času je to zatraceně cute. Jakože fakt cute. Tak cute, že nad těmi vzkazy, co si Eliza a Wallace posílají buď slintáte, nebo cukernatíte.

"Anyone who thinks that's an easy way out hasn't had to face it."